Další týden jsem se snažila dohnat nějaké resty do školy a pracovala na diplomce. Středu jsem opět trávila celou v knihovně. Ještě že je tak hezká. Zato ve čtvrtek přišla podpásovka. Kolik stran diplomky máte napsáno. Bang! Zásah potopena. No, alespoň jsem v tom nebyla sama, kdo ještě nezačal. Ale zítra, zítra už určitě začnu. Po hodině jsem opět běžela za Tomáškem. Tentokrát to, co jsem uvařila, nejedl. Ten malej..pidižvík! Příště už mu domácí hranolky dělat nebudu.
Ale posílám svoji fotku ze dne sv. Patrika ;)
V pátek odpoledne jsem si koupila novou kabelku ;) A protože byl mezinárodní makronkový den..inu, byla bycch to špatná gurmetka a dočasná obyvatelka Paříže, kdybych si nepořídila nějaké to kulaťoučké potěšeníčko. No a kde si ho pořídit? Pierre Hermés to jistí. Ano, paní, jistě paní, která příchuť vám vyhovuje, skvělý výběr, jste velmi laskavá, budou to čtyři eura dvacet. (Všimli jste si toho „paní“? Je zakázáno říkat „slečna“, i když je evidentní, že slečna jsem. Podělaný feministky. Doufám, že si tohle přečteš, Jakube Janíku :D) Tak vám sem házím nějaké fotky. Ta druhá vám napoví, kam jsem se to vydala po návštěvě makrónkového království. Všimněte si, že na každé fotce mám v ruce jinou makronku..a všechny byly báječné ;) Měla jsem čokoládovou (ta byla jasná volba, na počest Kačce :D), jasmínovo-mangovou s náplní z vodní melounu (kvůli té se budu muset někdy vrátit :D) a poslední byla s exotickým ovocem a jahodami.
V Louvru teď totiž probíhají takové speciální večery, kdy studenti umění a podobných škol stojí u obrazů a pokud chcete, něco vám o nich řeknou. A je to..pecka. Prostě pecka. Já běžně stojím před nějakým uměleckým dílem, vůbec nevím, co si o něm myslet jo, je pěkný, to vedle taky, odejdu, nepamatuju si. Ale když vám k tomu někdo řekne příběh a ještě to řekne fakt zapáleně…najednou to není jenom obraz J Všichni ti studenti byli skvělí (tedy jen ti, u kterých jsem byla), ale jeden je předčil. Stál u obrazu s koňmi při závodě. Prý co je na nich divného? Nic, nevím, řekla jsem. To, že při žádném pohybu se kůň nedostane do takového napětí mezi končetinami, odpověděl on. Když byl tento obraz namalován, tak nikdo nevěděl, jak reálně vypadá kůň, když je v nejvyšší rychlosti. Lidské oko není přizpůsobeno k tomu, aby to zahlédlo, až s vynálezem fotografie bylo zjištěno, jak ten pohyb vypadá. Já nejsem student umění, ale veteriny. Byla jsem fakt ohromená. Nic z toho jsem předtím nevěděla. A pak říkal ještě spoustu věcí a já tam stála s otevřenou pusou. Fakt hustý. Odcházely jsme z Louvru se zavíračkou a šly si sednout na sangriu. Byla skvělá a Lenka se opět lízla (budiž mi omluvou, že holky taky :D). Úplná špeluňka u Odéonu, hnedka vedle knihkupectví Sylvie Beach, co tam tak rád chodil James Joyce (zbavím já se někdy toho prokletí své bakalářky?!), se sklepením, ve kterém se vidíte ve velkém zrcadle. Atmosféra skvělá. Vedla nás seděla slečna s pánem na námluvách. Byli roztomilí. Čím déle se bavili a čím více pili, tím více se přibližovali..nakonec spolu samozřejmě odešli. Byla bych zklamaná, kdyby ne :D Ok, osočte mě z voyerství, ale když oni byli tak roztomilí..bavili se o umění a o politice..on se jí občas letmo dotknul, pak ona mu dovolila, aby to nebylo jenom letmo..ona měla mikádo, svetr bez tvaru, nebyla nalíčená, a přesto byla tak krásná..a on měl svetr a límeček a účes na slušňáka. Paříž. No fakt, tím to je. Nebo není, možná. Ale mně to v tu chvíli tak přišlo.
Zastesklo se mi po domově. Hrozně moc. Možná jste si všimli mého facebookového výlevu o smažáku. Tak vám povím, co dělám, když mi je tu smutno. Mám štěstí, že jste mi s sebou poslali tolik věcí. Holkám ze Štoly už jsem psala, jak mám Adélin magnet na ledničce a zaznamenávám pod něj vzkazy pro mou domácí, jak z taštičky od Báry jsem si udělala svou taštičku pro všechno od bombiček do pera po čistící sprej na brýle a notýsek od Ely používám pro zaznamenávání všeho, co mě napadne i cesty, kudy se mám vydat. Z Kaččina hrnku piju každý den. Měla už bych ho konečně umýt, protože jen co z něj vypiju jeden čaj, nalévám si další :D Ale co, aspoň získává prima pařížskou patinu ;) Na krbu mám vystavené zapůjčené náušnice od Terky, které si na sebe vezmu, až bude tak krásně, že podniknu svůj první výlet na Montmartre. Její dopis mám vystavený hned vedle obálky od Vojty. Ani do jedné jsem se nepodívala (do Terčiny od té chvíle, kdy jsem ji otevřela v restauraci, a do Vojtovy nikdy). Zařekla jsem se, že je otevřu, až mi bude fakt smutno. Až to nebudu moct přežít. Až mi bude tak, že potřebuju brečet a tyhle obálky mi pomůžou. Tak je neotvírám. Ale připomínají mi vás. Připomínají mi, že až mi bude fakt smutno, tak mám vlastně kousek vás s sebou J
Teď jsem taková rozložená, snad budu schopná psát dál :D Víkend? Miroslav Hroch, SOCIAL PRECONDITIONS OF NATIONAL REVIVAL IN EUROPE (A Comparative Analysis of the Social Composition of Patriotic Groups among the Smaller European Nations), to byl můj víkend. V neděli večer ho trochu prosvětlil jazzový koncert, ale jinak..Hroch. Vtipný je si zadat nějakou českou větu o něm do Google Translatoru. :D