Tak jsem zpátky, abych vám trochu poreferovala, jak se má Paříž a jak se mám já. Myslím, že se obě máme dost dobře. V úterý jsem měla ty narozeniny. Všem ještě jednou moc děkuju za přání, děsně doufám, že jsem vám odepsala všem. Napadla mě jedna věc: kdybyste mi náhodou chtěli napsat pohled nebo dopis nebo mě chtěli neplánovaně navštívit (haha), tady je moje adresa. Normálně napíšete moje jméno (to snad dohromady dáte :D) a pak: chez Mme Le Gloannec, 60 rue de Boulainvilliers, 75016, Paris.
Zpátky k narozeninám. Ráno sjem prezentovala toho Hrocha (pamatujete si? ten referát...) a byla jsem se sebou nadmíru spokojená. Myslím, že se povedl, dostala jsem pochvalu od vyučující a cítila, že ten den začal dost dobře. pak mě Alex se Stephanií potěšily super dárkem. jen letmo sjem se jednou zmínila, že bych něco chtěla a Alex si vzpomněla a pořídila mi to. Hrozně moc mě to dojalo... A taky měly lístky do kina, na Antona čechova. Letos je totiž výročí jeho narození nebo úmrtí nebo nevím čeho, tak jsme šly na francouzský film ve francouzštině bez titulků o ruském spisovateli. Ale kino bylo na Champs Elysées, což znamená, že to byla prostě klasika.
Po kině jsem na chvilku jela domů, odpovídala na narozeninová přání, pak se zas oblékla a jela na večeři s holkama. večeře slušná, poprvé v životě jsem měla kir a moc mi chutnal... Po večeři jsem ještě zašla s Alex na drink do jednoho trochu uńdergroundového klubu..moc se mi tam líbilo..ale je to trochu z ruky, tak těžko říct, jestli tam ještě někdy zajdeme.
Narozeniny v zahraničí jsem slavila před dvěma lety, v Madridu a bylo to děsně fajn..letos v Paříži to bylo taky děsně prima..tak už možná vždycky na svoje narozky pojedu někam do ciziny :D Ale koneckonců..je to prosttě jen jeden den..a člověk se stejně necítí nijak zvláště, že je mu druhý den o rok víc. Ale je to fajn, cítit se jednou za rok děsně důležitě :D
Ve středu jsem pracovala na diplomce, ve čtvrtek byla ve škole, v pátek taky. Ráno jsem šla po ulici a najednou..slyším češtinu. To se tady jen tak nestává. Otočila jsem se a tam děda s vnoučkem. Dala jsem se s nimmi do řeči. Klouček má tatínka Francouze, maminku Češku, žili v Americe v New Yorku, protože tatínek je diplomat...Kluk se jmenoval Pierre a jeho sourozenci česky neumí. Ale děda se rozhodl že tohohle nejmladšího (nebyly mu ani dva roky) česky naučí. Když je venku hezky, chodí po ulicích a do parků, když je ošklivo, jezdí metrem sem a tam v úseku, kde jezdí metro nad zemí a koukají na domy a ulice a na Eiffelovku. Přišlo mi to tak fajn a tak hrozně milý...
Odpoledne jsem šla do Louvru. Posílám vám svoji fotku, která je od Alex.
Já jsem moc nefotila, protože..stejně člověk to dílo nevystihne fotkou. Dvě věci k Louvru. Je to neuvěřitelný prostor. Obrovitánsky. A krásný. Nádherně malované stropy, některé místnosti zas pojaté úplně moderně, ale prostě..je to fakt něco. Druhá věc. Mona Lisa. Už jsem četla několik reakcí a někdo mi už říkal, že je děsně malá. Není malá. Je normální. Je to prostě normální portrét, normální velikosti. Čekala jsem nějaký pidiobrázek,když všichni mluvili o její malilinkatosti..Asi všichni čekali obrazy velikosti Muchovy Epopeje nebo co :D Ale mně přišla velikost Mona Lisy, nebo taky La Joconde, jak jí říkají Frantíci, naprosto adekvátní :) A ten obraz..je zajímavý. Samozřejmě. Má ten svůj záhadný úsměv..a přijde mi nemocná. Má velmi zsinalou barvu obličeje...nevím, na kolik je možné, že barvy vybledly, nejsem odborník na umění..ale takhle na mě působila- Jenže..jak se odlišuje od ostatních brazů z té doby? Já nevím. Musím si k tomu asi ještě něco načíst. Všichni si ji tam fotili, davy šílený..ale..proč je tak slavná? proč ona na ne ten obraz vedle? Asi jsem barbar a kritik, promiňte :D
Taky jsem tam potkala jednoho chlápka, o něco staršího než jsem já..chvíli jsme se bavili o umění a o tom, odkud jsme..a pak mě pozval na rande! Samozřejmě jsem odmítla (čteš to, Davide?:D), ale potěšilo to. Určitě je to těmi šaty, které jsem měla na sobě..když je mám, dějou se prostě podivný věci ;)
Po Louvru jsem měla sraz s Čechy, šli jsme na večeři na oslavu mých narozenin..a já dostala květiny a spoustu dárků a já si říkala, jak je to zvláštní..tihle všichni lidi mě před měsícem ani neznali..a najednou všechny ty dárky a tak..jako by si mě snad oblíbili nebo co :D
Po cestě domů jsem se potkala s Nizozemci, kteří se mě vyptávali na cestu..tak sjem se svezla kus s nimi metrem a kecali jsme, měla jsem s tejnou cestu..a zas mi přišlo, že Paříž je město, kde můžete zažít prostě cokoliv..